Salon Canis Mirror si v Telečské ulici v Jihlavě otevřela v prosinci loňského roku milovnice zvířat a střihačka psů Kristýna Kaczmarová. Ve své práci, kterou si zároveň plní svůj sen, se dokonale vyzná. To naznačilo také bezmála hodinové povídání nejen o druzích střihu, ale také o vlastnostech kůže a chlupů psa, které jsou většinou pro zamilované páníčky neznámé.

Jak vás napadlo začít stříhat psy?
Salon jsem se rozhodla založit, když jsem zjistila, že v Jihlavě pár střihaček je, ale žádná nekoupe, protože bez kompletní úpravy (rozčesání, vykoupání, fénování a stříhání) nikdy nebude dosaženo dokonalého efektu. Ženy vypadají také nejlépe, když přijdou od kadeřníka. (smích)

Musíte mít tedy na stříhání psů nějaké speciální školení či potvrzení, že to umíte?
Na stříhání psů nepotřebujete, až na strojek, nůžky a hřeben, vůbec nic. Workshopy, školení a další vzdělávání si musí každý psí kadeřník neboli dog groomer dodělat sám z vlastní iniciativy, mnohdy za ne zcela zanedbatelné částky. Je to však daň, která musí být zaplacena za profesionalitu a rozvoj daného umění. A nezřídka kdy se o umění skutečně jedná.

Rozumím, jaké další služby kromě stříhání, tedy v útulném psím salonu poskytujete?
Mohu psa rozčesat, a to jak malé pejsky, tak i ty velké, u kterých je to po zimním přesrstění pro majitele celkem náročné. Mohu je vykoupat s použití šamponů na různé druhy srsti a poté obnovit přirozenou ochranu kůže odpovídajícím kondicionérem. Mimo jiné jsem schopná jim udělat zábal, zrovna teď poskytuji různé masky nebo zábal z červeného jílu, který prokrvuje a hloubkově čistí kůži a používá se jako doplňková léčba při onemocnění kůže. Používám profesionální kosmetiku vyvíjenou předními veterináři a dermatology. Díky tomu jsem schopná danému psovi poskytnout nejlepší péči podle typologie jeho srsti. Navíc krásně voní.

Jaké střihy momentálně letí? A mění se móda stříhání psů?
Někdy se móda změní, ale je těžké ty výstavní střihy hlídat na všechna plemena. Majitelé přesto většinou chtějí pořád ty stejné střihy a je to spíše o domluvě. Často stříhám takzvané chodníkové střihy, ty vznikají, když se jeden pejskař potká s druhým a líbí se mu střih, co zrovna pes toho druhého má. (smích)

A nějaké vlastní sestřihy si majitelé nevymýšlí?
Zase tak často bohužel ne. Já bych ale naopak byla ráda, kdyby někdo přišel třeba s nějakou fotografií z internetu a řekl, že to chce. Každý pejsek je jiný a mně by se líbilo, kdyby na ulici nebyl každý stejný.

Vy zde psy také barvíte?
Ano, před otevřením salonu jsem si ještě dojela do Prahy dodělat kurz barvení psů. Mám zde permanentní barvy, které jsou podobné jako barvy pro lidi. Barva se nanáší štětcem, takže je možné ji nanést do libovolného tvaru nebo udělat melír. Mám také airbrushovou pistoli. K té je potřeba šablona a barva se rovnou na pejska nastříká. Ta vydrží méně, jenom na dvě tři umytí.

Předpokládám, že permanentní barvy jsou střídmé a ty smývatelné už různých odstínů, je to tak?
Nene, právě že i ty permanentní jsou crazy barvy. Růžová, žlutá, modrá, zelená, ... Stačí sledovat náš Facebook, kam budu dávat fotky své práce pro inspiraci.

Jak to vidíte do budoucna, zůstanete jenom u česání, stříhání a mytí?
Chtěla bych vedle v místnosti začít prodávat například na zakázku vyrobené oblečky pro psy. Také mě napadlo, že bych zde chtěla prodávat kvalitní šampony, které sama na pejsky používám, a tedy je již majitelé budou znát a vědět, co je právě pro toho jejich pejska nejlepší.

Zaslechla jsem, že také spolupracujete s útulkem.
Ano, když jsem musela odejít z předchozí práce ve zverimexu, zjistila jsem, že by mohl mít útulek volné místo. Pak jsem se nakonec rozhodla mít vlastní salon, ale s vedoucím útulku Alešem Tomanem jsem dál zůstávala v kontaktu a rozhodla se, že bych v salonu mohla prodávat poukazy na mytí a stříhání psů z útulku. Pejsek má potom větší šanci, že si najde nový domov.

To je hezká myšlenka. Staráte se o opuštěné psy často? 
Když je příležitost. Od ledna jsem měla v dočasné péči pět pejsků z kauzy z Kamenice nad Lipou. Tři fenečky a dva pejsky z Kamenice nad Lipou, kde žili v ořesných podmínkách. Pro pejsky jsem si jela přímo do Kamenice, dovezla jsem je, jeli jsme k veterináři a pak jsem je až do tří do rána odblešovala.

Co s nimi bylo pak? 
Dva dlouhosrstí pejsci na tom byli hodně špatně co se srsti týče a musela jsem je celé oholit. Fenečka Elí, kterou jsme si s nakonec nechali natrvalo měla pod dredy vylisaná místa, ty už ale zarůstají a za nějakou dobu snad po nich nebude ani památky. Dlouhosrstý pejsek Mulíšek na tom byl hůř. Packy měl obalené dredy z výkalů a srsti, pod nimi měl přerostlé drápky, dredy mu doslova vrostly do kůže na packách. Našel už ale novou majitelku a ta mu je stále ošetřuje.

A co ostatní psi, jaký je jejich další osud?
Všichni pejsci byli podvyživení a měli zuby ve špatném stavu. Nejstaršímu čivavačkovi Nukymu zbyly jen tři stoličky a špičáky. I tak mu to nevadí v jídle ani v cupování hraček v novém domově. Pejsci byli oficiálně v Azylu Dej pac, který nám zajistil vše potřebné. Nyní jsou v nových domovech, předtím samozřejmě absolvovali  odčervení, očkování, čipování, kastraci, čištění zubů.... S novými majiteli jsem v kontaktu, volají mi a posílají fotky. A v budoucnu se určitě v rámci nějakého výletů za nimi pojedu podívat.

Zmínila jste nejrůznější zdravotní problémy, které psy mohou trápit. Řešíte i ty? 
Zákazníkům vždy radím, ať jdou při vážnějších problémech raději k veterináři. Já jsem sice veterinární sestra, ale nemohu je léčit. Když vidím, že to je atopický ekzém nebo něco, na co zde přípravky mám, tak dokážu pomoci. Ale vždy je jistější si dojít na kontrolu k veterináři.