Ano, záleží na věku, batolata všeobecně ráda věci vyhazují a přerovnávají šuplíky, těm nevysvětlíme, že se to nedělá. Podporují tak svoji zvědavost a kreativitu, ale co až o kousek povyrostou?

Zastavte vnímání úklidu jako trestu, naopak, podpořte dítě v tom, že se jedná o zklidňující aktivitu.

Zní to bláznivě? Jenže se vžijte do doby, nebo si možná živě pamatujete, kdy jste něco provedli a rodiče vám řekli: “A za trest si ukliď pokoj!” To, zda jste ho uklidili či ne, nechejme stranou, ale jak jste se k úklidu svého prostoru stavěli později? Jako k něčemu negativnímu, co má být uděláno v krajním případě, ale rozhodně ne za odměnu.

Společné uklízení je také jedna z cest.

Vyhněte se větám typu: “Ach jo, to je zase nádobí, už mě to nebaví, nechci to uklízet pořád dokola…” Je to těžké, bohužel s domácností je to velmi nevyrovnaný boj – prach, vysávání, prádlo a tak dále. Kolik jen času zabere se o vše postarat.

Pokud však přizvete k povinnostem čas od času i ostatní členy domácnosti formou zábavy, ukážete dítěti tu správnou cestu. Zorganizujte třeba vysávání pokoje na čas.

Mami a proč mám uklidit? Protože jsem to řekla!

Asi tušíte, že tudy cesta dlouhodobě nevede. U malých dětí podpořte touhu po úklidu příběhy. Aby si hračky mohly odpočinout a vyspinkat se na zítra. Protože když nejsou kostičky pohromadě, bylo by jim po sobě smutno.

Nelpěte na perfekcionismu. Nemusí být vše vyskládané v poličkách dle velikosti, stačí pořídit velké uzavíratelné boxy, které zasunete třeba pod postel.

A jak u větších dětí, se kterými je to občas složité? Tady pomohou jedině nastavená pravidla podílení se na společné domácnosti, která jsou jasná a považována za spravedlivá pro každého člena. Každý si po sobě odnese svůj talíř do myčky, nebudete zakopávat o boty či aktovky do školy vašich dětí, ale školní batohy i svoji kabelku s manželovým batohem na notebook budete dávat po příchodu na vyhrazené místo. 

I tady by se dala použít na věta. Co se v mládí naučíš… a dál to znáte!