Nadaná studentka, šikovná sportovkyně, odvážná básnířka. Taková byla Zdeňka Honsová, gymnastka, která jako první přivezla do krajského města Vysočiny zlatou olympijskou medaili - za sportovní gymnastiku.

Zdeňka Honsová, později Lišková, se narodila do rodiny jihlavského pletaře Karla Honse 3. července roku 1927. Už v mládí věděla, že má nevídané sportovní nadání: hrála házenou, ve které se dostala až na ligovou úroveň, a také vyhrávala celostátní soutěže ve vrhu koulí.

S rodiči a starším bratrem Karlem žili v novostavbě z roku 1924 na rohu ulice 17. listopadu a Janáčkovy. Ačkoli vcelku šťastně přečkali válečné období, tragédie jejich rodinu neminula.

Zdenčin o dva roky starší bratr Karel tragicky zahynul při nehodě v Krkonoších. Bylo mu teprve 38 let. “V padesátých letech začali mít problémy, sebrali jim dům, nastěhovali tam nějakého soudruha a všichni se pak tísnili v prvním patře v menším bytečku,” vzpomíná dvaasedmdesátiletá bývalá gymnastka, kterou Honsová trénovala, a která nechtěla být jmenována.

Vzpomínky na olympioničku Honsovou se pojí s dalším sportovcem, jejím trenérem a později manželem Josefem Liškou. “Ona byla laskavá, ale on byl pes, ten nás dřel,” vzpomíná bývalá gymnastka na trénování s manžely Liškovými.

Odvážná jedničkářka

Zdeňka Honsová nebyla jen nadaná sportovkyně. Její maturitní vysvědčení z roku 1946 se pyšní samými jedničkami. Maturitu složila na jihlavském gymnáziu, poté její kroky směřovaly do Prahy, kde se rozhodla studovat tělesnou výchovu a český jazyk s literaturou.

Olympijská vítězka měla cit i pro tvůrčí psaní. Ještě na škole se odvážila několik svých básní otisknout do ilegálního literárního časopisu Vítr.

Tragická olympiáda

Na Olympijské hry v roce 1948 se do Londýna kromě zlatého Zátopka vydalo i osmičlenné družstvo sportovních gymnastek. Kromě Honsové soutěžily i sestry Miroslava a Eliška Misákové.

Mladší Elišce se hned po příjezdu do Londýna udělalo špatně. Ve zdejší nemocnici později zjistili, že si z Čech dovezla dětskou obrnu, tenkrát ještě nevyléčitelnou nemoc. Dvaadvacetiletá gymnastka svůj boj na olympiádě prohrála.

Mezinárodní výbor jí tenkrát jako jedinému sportovci v historii udělil čestnou zlatou medaili in memoriam.

V matčiných stopách

V roce 1952 se manželům Liškovým narodila dcera Hana. I ta se pustila na dráhu profesionální sportovkyně. V matčiných stopách dokráčela až na Letní olympijské hry 1968 v Mexiku, kde v soutěži družstev žen vybojovala stříbrnou medaili.

Hana Lišková se dostala i na OH 1972 v Mnichově. Do podvědomí jihlavských fanoušků se dostala už v roce 1969, kdy se v Jihlavě pořádalo Mistrovství ČSSR: získala dvě bronzové medaile, za přeskok a kladinu, a také jednu zlatou medaili, za prostnou.

Samota na sklonku života

Zdeňka Honsová byla členkou reprezentačního družstva do roku 1955. Ještě rok před skončení kariéry vrcholové sportovkyně zvládla obhájit bronzovou medaili na mistrovství světa v Římě.

Poté se věnovala výuce sportu a trénování. Působila nejprve na základních školách, poté učila i na jihlavských vysokých školách, konkrétně na Pedagogickém institutu a Vysoké škole zemědělské. V roce 1956 byla vyznamenána titulem “mistryně sportu”.

“Nás jako děti měli rádi. Po tréningu jsme vždy chodili ze Sokolu na zmrzlinu a oni chodívali na pivo. Ale pak se láska k pivu zvrtla. Nevím přesně, ale obecně bylo známo, že oba hodně pili,” pokračuje bývalá gymnastka.

Celoživotní lásku rozdělila až smrt. Po odchodu Josefa Lišky zlatá olympionička ve vile na rohu ulice 17. listopadu a Janáčkovy osiřela. Zdeňka Honsová zemřela 16. května 1994, ve věku sedmašedesáti let.