Šestatřicetiletá Veronika Krejčířová žila v Jihlavě od narození. Až v létě se přestěhovala s manželem a dvěma dětmi do dvou kilometrů vzdálených Plandrů. Prodala svůj obchod s dětskou s těhotenskou módou, který měla dvanáct let a pustila se do organizování veřejných akcí právě v areálu na Plandrech. Letos si vyzkoušela i pořádání Vánočního jarmarku na jihlavském náměstí. 

V diskuzích o náměstí často zaznívá, že Jihlava nemá tu vánoční atmosféru, co Vy na to?
Myslím si, že Jihlava dokáže mít krásné a reprezentativní řemeslné trhy, když to dokáží v Havlíčkově Brodě, který je 15 minut od Jihlavy a ty trhy jsou tam nádherné a každý o nich ví.

Jak jste se vlastně dostala k organizování jihlavského Vánočního jarmarku?
Před rokem jsme koupili areál bývalého zámku na Plandrech a začali jsme tam pořádat úspěšné akce pro veřejnost. Tou dobou jsem obcházela i magistrát a chtěla jsem ukázat, že trhy jdou i jinak. Nevěděla jsem kam mám jít a většinou jsem s nepořízenou odcházela. V létě mi přišel e-mail od ředitele SMJ, že se nikdo nepřihlásil do výběrového řízení na organizování trhů, jestli to nechci zkusit.

A vy jste řekla že ano.
Nejprve jsem nechtěla. Řekla jsem, že na konci srpna už budou dobří prodejci zabraní a že do toho nejdu. Pak jsem si to ale rozmyslela s tím, že tam musí být kulturní program.

Stánků je na náměstí spousta, jak se Vám podařilo je na poslední chvíli sehnat?
Ne vždy bylo jednoduché je přesvědčit, aby přijeli, protože většina z nich má Jihlavu zaškatulkovanou do ne úplně top trhů. Dneska jsou tu prodejci, kteří prodávají jen zřídka kdy. Nechtěla jsem stánky s textilem, ale řemeslné. Když byl jarmark na rozsvícení vánočního stromu, tak zde běžně bývá 40 až 50 stánků a nám se jich podařilo otevřít 142. Náměstí bylo plné nejen kolem horní kašny a morového sloupu, ale i ve třech řadách vedle Prioru. Letos jsem neslyšela od prodejců, že by byli vyloženě nespokojení.

Jaký byl Váš první nápad na oživení Vánočního jarmarku, kde jste čerpala inspiraci?
Impulz pro vánoční atmosféru přišel z Německa, kam jezdím za rodinou. Mají tam mašinky i třeba kluziště. Je to placené, ale lidi tam prostě jdou, protože tam celá rodina stráví příjemný čas. A i já jsem chtěla, aby na náměstí bylo něco, co děti zabaví. Takže můj nápad bylo kluziště. Bohužel ale všechno je o penězích, nedokázali bychom to zaplatit. Navíc bylo tři měsíce před, takže času bylo málo. 

Na kolik by takové kluziště přišlo, zjišťovala jste to?
Úplně dopodrobna ne, ale každý z nás trochu pátral a je to částka asi mezi 300 až 500 tisíci na dva týdny. Ale přesně to nemám ověřené, protože těch věcí k řešení bylo hrozně moc.

Jaká tedy byla další varianta zábavy pro děti?
Jako varianta místo kluziště mě napadl slámový hrad. Ale když by pršelo, byl by mokrý a navíc by byla všude sláma, což by znamenalo náročný úklid. Nakonec zvítězil slámový betlém, který na víkend oživují i živá zvířata. Ale ani cesta k němu nebyla jednoduchá.

Povídejte, to mě zajímá...
Původně jsem si myslela, že slaměný betlém mi pomůže vyrobit grafická škola, ale kvůli jejich vytíženosti se nepovedlo. Odkázali mě na ředitele muzea Havlíčkova Brodu, který vyrábí slaměné betlémy pro Pražský hrad. Řekl mi ale, že když mu volám v říjnu, že určitě nedokáže vyrobit betlém pro Jihlavu, ač by pro krajské město rád, že možná na příští Vánoce.

Ale betlém na náměstí stojí. Jak se Vám ho nakonec podařilo sehnat?
Konstrukci vyrobil manžel a balík sena a slámy jsme dovezli do řadovky do obýváku k mé švagrové. Za to jí patří velký dík, stejně jako celé mojí rodině za trpělivost, nebylo to jednoduché. Švagrová po dobu dvou měsíců každý den vyráběla. No a když jsme pak do ohrádky betlému dali poníka, okusoval slaměnému oslíkovi seno ze zadečku, takže jsme je museli oddělit, aby nám ho nesnědl (smích). 

Zaslechl jsem něco i o koze pobíhající po náměstí...
Když manžel vyndával kozy z přívěsu, tak mu jedna vyběhla ven a běhala po náměstí. Proto, když máme v betlému zvířata, stojí tam lidé ze stáje převlečení do andělského kostýmu. Dávají pozor, aby zvířata neutekla a zároveň hlídají, aby jim někdo něco špatného nedal sníst.

Na kolik peněz prodejce vyjde postavit si stánek na jihlavském náměstí?
Poplatek na veliký dřevěný stánek je 600 korun na den včetně elektřiny, malé dřevěné stánky stojí 400 korun. Když přijedete se svým stánkem, je cena 400 korun, když jste výrobce a prodáváte zboží vlastní výroby, tak zaplatíte dvě stovky. Služby města Jihlavy mají 40 dřevěných stánků a na víkend na náměstí vozí i patnáct celoročních s plátěnou střechou

A co udělat jeden rok výjimku a umožnit stánkařům být na náměstí zadarmo? Nebyl by to impulz?
Některé jarmarky, aby nalákaly lidi, tak daly prodejcům nájem zadarmo. Ale Služby města Jihlavy platí magistrátu za zabrané metry. Většina měst má nájem větší, ale dokáží to prodejcům vrátit při pořádání kulturních akcí. 

Jaké novinky jste pro Jihlavany na náměstí letos připravila?
Každý pátek, sobotu a neděli je tu historický kolotoč a historická střelnice. Každý víkend tu jsou i dílničky pro děti. Jedna jsou sypané mandaly a další je zdobení perníčků, drátkování a výroba vánočních ozdob. O víkendech pořádáme kulturní program. Magistrát na kulturní program vyčlenil určité peníze, za což jsem ráda. Spousta osobností zde vystupuje za teplý čaj, svařené víno a bábovku a nebo úplně za symbolický příspěvek.

Na jaký program se můžeme těšit o víkendu?
V pátek je program, který se jmenuje Vánoce pro malé a velké. Jsou zde divadla pro děti, zpívání, tancování, vystupují děti ze zájmových kroužků a jsou tam dva koncerty. Sobota se jmenuje Ohnivé Vánoce s rytíři a šermíři. Program je plný ohně, rytířů, šermířů, děti budou mít možnost si zašermovat, zabojovat a bude zde lukostřelba a bojování s pěnovými meči.

V příštích letech byste také chtěla pořádat Vánoční trhy?
Je to těžká otázka, protože pro mě tyhle tři měsíce byly asi nejtěžší za hodně dlouho. Neumím dělat věci napůl a brala jsem to jako obrovskou zodpovědnost.

A kdybyste měla tuhle výzvu přijmout i další rok, kam by se měly trhy podle Vás posunout?
Určitě jsem sledovala, jak to dělají v jiných městech a vím, jak je prodejcům příjemné, když jsou na náměstí, kde se něco děje. Takže při pokračování kdyby po celý adventní čas byl každý večer dvouhodinový program na náměstí, tak by i prodejci byli spokojení a hlavně by lidé věděli, že se mohou projít po náměstí a užít si to.