Co pro váš podnik a plány znamenala pandemie koronaviru?

Znamenala hlavně se udržet a nezkrachovat. Jestli si někdo myslí, když nám povolí stříhat u klientů, že nás to zachrání - platíme nájem a všechny ostatní náklady. Dost nás tíží i druhá pobočka v Táboře, kde jsme nedosáhli na žádné dotace Covid nájemné ani jinou pomoc takže tam jsme v čistém minusu. Do toho máte doma živit rodinu. To si ale teď prožívá každý, kdo má nějakou provozovnu.

Konečně se blíží doba rozvolnění. Byly chvíle, kdy jste zvažovali že barber Die Hard úplně ukončíte?

Ne, to ne, nikdy. Ten jsme si chtěli udržet zuby nehty. Vše jsme vybudovali se společníkem sami vlastníma rukama. Té dřiny bylo fakt moc na to, abychom to pustili. Raději jsme makali do noci, abychom se nějak uživili.

Vraťme se úplně na začátek příběhu Die Hard barberu. Jak vznikla ta myšlenka?

Se společníkem jsme se potkali v jednom barberu v Pardubicích, kde jsme měli makat spolu. Tam nás toho naučili "ranec". Byla to docela zkouška ohněm, protože kluci v barberu byli starší než my a líbil se nám ten styl.

Zkouška ohněm? V čem konkrétně?

Ke všem zákazníkům se kluci chovali stejně, byli to fakt takoví pankáči. Když přišel týpek v kravatě, pozdravili ho “Čau kámo, jak se máš…”.  Tu práci jsme si hnedka zamilovali. A pak asi po dvou letech přišli s tím, že se bude otevírat pobočka pod stejnou značkou v Praze a nabídli nám, že ji budeme s kolegou řídit. A odtud už byl k vlastnímu barberu docela kousek. 

Vy jste vyučený kadeřník?

Ne vůbec. Stačí rekvalifikační kurz. Jsem původní profesí grafik, návrhář 3D interiérů a exteriérů.

Spousta lidí by si řekla fajn práce za počítačem… proč ne vy?

Seděl jsem od rána do večera za počítačem a navrhoval interiéry. Nedělal jsem nic jiného a už mě to nebavilo. Nedělal jsem žádnou špinavou práci a bylo to i hezky placený, ale když bylo léto, všichni byli venku a já seděl u toho kompu, zavřený doma. A to mě štvalo.

A že byste se v době pandemie vrátil k 3D návrhům, to ne?

To ne. Já rozvíjím tohle. Naši značku, brand Die Hard, ať už se týká barberingu nebo čehokoliv dalšího. Teď se chceme opřít do tvorby "merche", oblečení s naší značkou. Připravujeme i sezónní outfity na léto, který budou nosit týpci, kteří se k nám chodí stříhat a holit.

Kolem barberu se vždy utváří nějaká komunita?

Určitě ano. Je to nadšení, styl, subkultura, podobně jako se utváří i jine, třeba u ajťáků. Když jsem ještě o barberingu nic nevěděl, do jednoho jsem se začal chodit stříhat. A najednou jsem tam začal trávit i volný čas. Chodil jsem tam na pivko raději než do baru, zahrát si playstationy, pokecat s klukama, byla tam příjemná atmosféra a na nic si tam nikdo nehrál.

Kultura barberu je v Česku nějakých deset let, co až ta móda opadne?

Byl to velký boom, který už částečně přešel. Nejdříve si lidé nebyli jistí tím, co to vlastně je a že ty střihy jsou strašně předražené. Dřív se lidé chodili stříhat tam, co babička, maximálně za 150 korun.

A jakou na to máte odpověď?

To si každý musí přijít zkusit. I raději někoho takového přesvědčím tím, že ho ostříhám zadarmo a ukážu mu, o čem to je. Někdo si pořád myslí, že jako barbeři jsme "divný týpci" co stříhají lidi. Ale je to o té péči, kterou dostanete, zažijí si úplně něco jiného, co předtím ne.

V čem konkrétně?

O vlasy se postaráme, stejně tak i o klienta jako takového. Hraje tady tématická hudba, dostanete panáka nebo kávu. A staráme se jen o vás celou hodinu.

Takže je to i o tom zážitku.

Přesně tak. Ale máme i klienty, kteří chodí po týdnu, už ani ne za tím zážitkem ale dělají třeba “high byznys” a musí vypadat pořád dobře.

Dá se říct, kdo je typický zákazník barberu?

Styl “do punku”, kdy si s lidmi i tykáme, trochu odrazuje starší lidi, kteří si žádají respekt a odstup. Jednoho takového jsem třeba odradil, pán v kravatě kolem čtyřicítky, byl pro vtípky ,tak jsem mu hned na úvod napálil, jestli přišel z poslanecké sněmovny. A už se tady neobjevil a neozval se (smích). Ale máme respekt i pro mladý i pro starší.

Nicméně pořád je barber vyhrazený pro pánskou klientelu, je to tak?

Ano, i když k nám chodí třeba i dvě klientky, které vyžadují krátký sestřih. Chtějí mít na hlavě něco zajímavého, ne každodenní, ale něčím originálnější, zajímavější.

Barber je in. Nebojíte se, že ta bublina splaskne?

To jo, ano splaskne, ale až se tak stane, tak se vyřadí ty špatný barbershopy. A já věřím, že my patříme mezi ty dobrý, protože to děláme pro lidi.

Jak se pozná dobrý barber?

To záleží na vás, jako zákazníkovi, musíte si vybrat takový barber, který vám vyhovuje. Neděláme tu práci primárně pro peníze. Tedy ne proto, že chci jako podnikatel mít pod sebou dalších pět barbershopů. S kolegou, se kterým jsem Die Hard založili, jsme začali stříhat od nuly, když jsme začínali, neměli jsme pomalu ani na strojky. Postupně jsme se vypracovali k založení značky a od toho se odvíjí vše další. Ale mojí vizí není sedět doma a kasírovat peníze od kluků, kteří tady stříhají.

Jak s tím souvisí i rozvoj vlastního brandu v módě?

Upřímně, chtěl bych dělat i něco jiného, než celý život jenom stříhat. Když jste tady každý den od rána do večera, každý den stříháte, už se z toho stane stereotyp, který je třeba došťavit něčím kreativnějším.

Čím třeba ještě?

Třeba dělám i dýdžeje mladému rapperovi Dorianovi. Jezdíme spolu koncerty a ty světy chci vzájemně víc propojit.

Jak vlastně vznikl název Die Hard, co má vyjadřovat?

Už od začátku jsme si s kolegou řekli, že to chce tomu dát trošku “koule”, aby to bylo jiný. Na jako v jiném barberu, kde chodí v nažehlených košilích s dřevěnými motýlky, ale dát tomu trochu punk, být opak toho. Ale že by ta slova měly něco přímo znamenat to ne. Jen jsme si skládali slova dohromady a tohle nám znělo dobře. Pak asi za dva měsíce nám jeden klient řekl, že Die Hard je v originálu název filmu Smrtonosná past. To nás vůbec nenapadlo, ještě navíc takhle starý film (smích).

V týmu máte i mladé kolegy, vychováváte si tedy svůj tým? Jak si svoje lidi vybíráte?

Určitě. Vybíráme je v prvé řadě ne podle toho, jak stříhají, ale aby k nám zapadli. Děláme spolu hromadu teambuldingů, jezdíme na hory zapařit. Dáme si do držky, ale z legrace, pak máme spoustu zážitků a poznáme se blíž, jak lidi vzájemně fungují. Potřebujeme kolektiv, který funguje. Chceme z toho udělat rodinu, aby se lidi mezi sebou měli dělat rádi. Když někdo nezapadne, tak ho nevezmeme.

Plánujete nějakou akci i pro zákazníky?

Už před dvěma lety jsme plánovali velkou akci s barem, sezením, Playstationem, fotbálkem a večer koncerty.

A co až odezní pandemie?

Jakmile pandemie odezní, určitě chceme něco naplánovat. To otevřeme dokořán, pustíme nahlas muziku, budeeme o sto šest rozlévat panáky… (smích)

Změnila vás v něčem osobně pandemie, dala vám něco nebo vzala, je to pro vás milník v životě?

Díky tomu jsem si uvědomili, že není důležitý se tolik honit za penězi, ale dělat líp práci a víc si užívat volna.

Tedy návrat k hodnotám?

Přesně tak. Od rána do večera jsme drilovali a už se z toho stával stereotyp. Proto je lepší vzít si raději té práce míň, ale aby vát to pořád bavilo.

Když se k vám chtějí zákazníci objednat, jak mohou?

Už brzy na diehard.cz a na City.cz. Jsme také hodně aktivní na instagramu, kde nám stačí napsat a pošleme zájemci link na rezervaci v našem Citydiáři.