Martin Lecián byl pro jedny obávaný gauner a pro jiné proslulý zločinec. Jen kriminalisté měli jasno: nebezpečný kasař, zloděj a vrah, jenž se stal legendou českého zločinu.

Za poměrně krátký život stihl spáchat přes sto zločinů a to i těch hrdelních - tři vraždy dokonal a sedmi jeho obětem zůstaly doživotní následky.

"6. října 1927 v šest hodin ráno byl Martin Lecián oběšen katem Leopoldem Wohlschlägerem a jeho třemi pomocníky na dvoře olomoucké vojenské věznice, načež bylo jeho tělo po provedené pitvě pohřbeno na neoznačeném místě vojenského hřbitova v Olomouci-Černovíře," uvedla na webu archivy.olomouc.eu Radka Štědrá.

Už od malička rostl Lecián pro šibenici
Narodil se 31. října 1900 v Uherském Ostrohu na Jižní Moravě. Jeho rodina byla chudá a ne zrovna ideální.

Otec byl několikrát trestaný dělník v cukrovaru. O rodinu se nestaral, pil a týral svou manželku. Ta se pod tíhou svého údělu pomátla. Dostala se do psychiatrické léčebny. Tam zemřela, když bylo Martinovi pět let.

Martin s pěti dalšími sourozenci musel krást, aby se uživili. Leciánovi šlo toto "řemeslo" nejlépe a už ve čtrnácti letech se dostal do polepšovny.

Roku 1922 byl i přes svůj malý vzrůst odveden do armády. Protože neuznával autority a hranice chování, následovala dezerce. Zběhnout z armády se mu za čtyři roky podařilo pětkrát.

Lecián byl vážně nemocný
"Po posledním zběhnutí začal vykrádat pokladny na Moravě. V září roku 1926 byl v Přerově zatčen a protože měl otevřenou tuberkulosu hrtanu, převezli jej do vojenské nemocnice na Hradisku u Olomouce. Odtud se mu podařilo i se dvěma spoluvězni, Janem Deutschem a Janem Szekelym, utéct."

Lecián poprvé vraždil v lednu 1927. Obětí byl obecní strážník, který ho vyrušil při loupeži. Na jeho hlavu byla vypsaná odměna ve výši 10 tisíc korun.

"Veřejnost oslavovala jeho odvahu a vznikaly o něm kramářské písně, které ho popisovaly jako galantního kasaře, který okrádá bohaté," uvádí server Wikipedie.

Lecián se velmi bál zatčení. Zabíjel především proto, aby nebyl dopaden. Kromě jeho kumpánů se k němu nemohl nikdo přilbížit, aniž by řekl heslo: Jedna rudá růže. Jinak hned střílel.

Spadla klec
"Dne 24. dubna 1927 zatkli Martina Leciána a jeho komplice Emanuela Dedka v Novém Bohumíně policejní agenti Petr Halíř a Alois Kaluža," píše web archivy.olomouc.eu.

Vyšetřování trvalo čtyři měsíce. Šestidenní soudní proces s Leciánem začal 29. srpna 1927.

"3. září 1927 byl odsouzen k vyloučení z armády, propadnutí zbraní, ztrátě volebního práva a ke trestu smrti oběšením," uvádí Wikipedie.

Ani rozsudek ho ovšem nezastavil. Odsouzený se neodvolal, ale rovnou napsal prezidentu Masarykovi žádost o milost.

Než se Masaryk stihl vyjádřit, odehrála se zásadní věc, která prezidentovo nutkání dát Leciánovi doživotní žalář místo oprátky, úplně pohřbila. Lecián s komplicem Kašpaříkem utekl z cely.

Ve věznici se strhla přestřelka, při níž Lecián smrtelně zranil dvacetiletého strážce. Když uprchlíci zjistili, že se z budovy ven nedostanou, vzdali se.

Prezident Masaryk na základě této události žádost o milost zamítl a poslal Leciána na šibenici.

Konec legendy
Lecián si večer před popravou dopřál polévku, řízek s bramborem, kompot i cigarety. V noci na něho dolehla tíha osudu, nechal si zavolat kněze a vyzpovídal se mu.

6. října 1927 v šest hodin ráno jej již na nádvoří vojenské věznice v Olomouci čekal pražský kat Leopold Wohlschläger. Poprava Leciána byla poslední dokonanou exekucí v jeho čtyřicetileté kariéře. 

Leciánovo tělo bylo pohřebeno na neoznačeném místě na hřbitově v Olomouci - Černovíře.