Ten příbeh začíná jako z jihoamerické telenovely. Do středu Evropy ji z exotické země přivedla láska. "Byla jsem zamilovaná do jednoho Čecha. Potkali jsme se ve Venezuele. Byla jsem jeho učitelkou španělštiny a tam všechno začalo," začíná vyprávět svůj příběh češtinou, na níž je znát cizí přízvuk. 

"Pak jsem přijela do Česka na návštěvu. A protože se mi tady zalíbilo, pak jsem tady už chtěla zůstat. I když s přítelem už nejsme spolu," vyprávěla. 

"Moje máma z toho byla smutná, že chci zůstat v Evropě. Ale mám ráda nové věci, chtěla jsem zkusit něco nového, změnu," vysvětlila Zulay a líčila, jak se zabydlela v Českých Budějovicích, kde se začala učit češky. "Tam jsem měla první práci, první komunitní tancování, pak jsem se dostala na ČVUT a přestěhovala se do Prahy." 

V Česku ihned všechny zaujala. "Kamarádka mě přihlásila do Miss Expat a já ke svému překvapení dostala e-mail, že jsem byla vybraná," popisuje Zulay, jak se v soutěži dostala mezi deset nejkrásnějších cizinek v zemi. "Dodalo mi to sebedůvěru a také zkušenosti i popularitu, lidé se dozvěděli, že se věnuji tanci."

Na kariéru modelky však nemyslela a zaměřila se na studium. "Magisterské studium jsem si vybrala na VUT v Brně. Nejsem člověk, který zůstane na jednom místě celý život a zaujalo mě Brno. Kamarádi v Praze mi nevěřili, že chci jít do Brna, protože v Praze jsem měla všechno, přátele, kterým říkám rodina, tancování…"

Láska na první pohled

Na Prahu ovšem Zulay nedá dopustit. "Je to můj domov, krásné město, spousta věcí, Praha byla láska na první pohled, ale občas tam jsou lidé jiní než v Brně. Brno není tak okouzlující, ale cítím se tam také jako doma díky lidem. Postupně jsem se i do Brna zamilovala," srovnává dvě největší města Česka.

"Pořád cítím, že bych chtěla zůstat v Brně, mám tam dobré kamarády, Brno mi umožnilo, abych mohla být zamilovaná," přidává milou češtinou. V jihomoravské metropoli také založila také vlastní taneční karnevalovou skupinu s názvem Garotas.cz, kterou vede dodnes.  

Po půldruhém roce zamířila na další štaci: Jihlavy. "Vždy jsem měla sen. Chtěla jsem pracovat pro Bosch, ve strojírenství, je to prestižní firma, a proto jsem si říkala, že pro mou kariéru je to zajímavý post," přiznala studentka VUT v Brně.

Prior a prázdné ulice

Od loňského června Zulay pracuje v jihlavském Boschi jako technolog. Začátky ve městě ji překvapily. "Jihlavu neznám tolik, neměla jsem zatím tolik příležitostí ji poznat. Ale kolegové v práci jsou fajn," líčí. 

Krajské město Vysočiny ji zaskočilo. "Ten velký Prior! Nedokázala jsem si odpovědět, proč to tam je…," kroutí hlavou. A ještě jedna věc. "Nepočítala jsem s tím, že tu bude mnohem větší zima než v Brně, to mě hodně překvapilo." 

"V Jihlavě je hodně málo lidí v ulicích, strašně málo, v Brně, tam se žije, tam jsou plné kavárny, po tom se mi stýská, v Jihlavě je jich málo a třeba v neděli je otevřená málokterá. Nečekala bych, že lidé mají tak málý zájem chodit ven," podivuje se. 

Slunce a české pivo

"Když byl o Vánocích Bosch svařák, najednou bylo na náměstí plné lidí, takže tady opravdu žijou, jenom jsou pořád někde schovaní," domnívá se. 

V Jihlavě se už dostala i ke svému oblíbenému tanci. V lednu začíná jako lektorka latinskoamerického tance v tanečním kurzu. "Těžko říct, jak to bude dál," připouští dívka, která neposedí.

Na otázku, co jí v Česku nejvíc chybí, odpovídá se smíchem: "Všechno!. Sluníčko, mořské plody, písek… Co mi v Česku nechybí, je pivo. Pokaždé, když někam cestuji, vždycky si řeknu, že se mi stýská po českém pivu, nikde není tak dobré jako v Česku," pochválila oblíbený nápoj Čechů.  

Do Venezuely by se přesto chtěla jednou vrátit, možná však až na penzi. "Jednou bych se chtěla vrátit, ale až tam bude lepší situace, teď je tam všechno divoké," přiznává.