Přerod: Co se může urodit ze semínka "vesmírného"

09.11.2016
Náhled do mé bakalářské práce, v níž zkoumám imaginaci známých i neznámých osob prostřednictvím uvolňujícího mentálního cvičení. Tyto vize jsem transformovala do artefaktů. V několika případech se stalo, že účastník se díky cvičení "posunul a pochopil sebe sama". Lidské podvědomí zná odpověď na každou otázku, která se jednotlivců ani přímo dotýkat nemusí.

MOŘE VESMÍRNÉHO OBČANA

Duchovní svět existuje v každém z nás, i když si to někteří jedinci nepřipouští. Jeho pravidla platí na každého, protože je velmi živoucí a vyplývá z něj vlastní záhada lidské bytosti.

Jaká pravidla?! Například pesimista: takovému člověku se v životě moc nedaří, neustále svým temným myšlením přitahuje špatné věci.

Naopak člověk, který věří svému podvědomí, dokáže si jej živě představit a ztotožnit se s ním, tomu se daří dosahovat svých stanovených cílů.

Určitě se vám někdy stalo, že pomyslíte na určitou osobu, jednou nebo vícekrát - a najednou se spolu potkáte, nebo vám zavolá. Někomu v hlavě naskočí pojem telepatie, ale mně se více zamlouvá Steinerův pojem "zesílené myšlení".

Zesíleného myšlení můžeme dosáhnout pravidelnými meditacemi, myšlením pak budeme vnitřně vnímat více.

Síla mysli se dá stejně vypracovat jako síla svalů. Uchopit myšlenku je docela oříšek, uniká nám, vynoří se a zase mizí, je nestálá, to proto, že jí nenáleží bytí.

Zesíleného myšlení dosáhneme tak, že se budeme celou myslí soustředit na nenápadnou myšlenku a necháme se jí zcela naplnit. Budeme se ji snažit podržet ve vědomí. Tím myšlení více prožijeme a nebudeme se odkazovat pouze na podněty vnější skutečnosti.

Když člověk své myšlení zesílí, cítí jak uvnitř tepe a bublá, následně v sobě objeví druhého člověka.

"Ale když člověk takto zesílí své myšlení, stává se skutečně z pouhého občana Země občanem vesmírným."[1]

Co se musí a co ne...

Každý den máme plnou hlavu myšlenek, těkají a vlní se. Co musíme udělat, kdy a s kým se máme setkat, kam půjdeme večer posedět a jak je možné, že nám zase ujela tramvaj.

Neustále něco analyzujeme, hodnotíme, a přitom bychom nemuseli. Ztotožňujeme se s věcmi a lidmi, jež ve své podstatě nepotřebujeme, jen cítíme blažený pocit, když je máme na blízku. Je to jen naše ego, které se chce prosadit nad naši pravou bytostí.

Ego nás přesvědčuje, že meditace není potřebná. Ego nechce být umlčeno tou pravou podstatou lidské bytosti; každý z nás s ním musí tak trochu bojovat, pokud chce na duchovní cestě pokročit dál.

Ego brzdí lidskou evoluci, nedovolí nám vnímat všechny vibrace. "Věru, špinavým proudem je člověk. Jen ten, kdo je mořem, smí si troufati, že pojme do sebe špinavý proud a sám se nezkalí. 

Hleďte, hlásám vám nadčlověka: toť ono moře, v němž vaše velké pohrdání může zaniknouti.

Co jest největší, čeho můžete zakusiti? Hodina velkého pohrdání. Hodina, v níž se vám i vaše blaho zvrhne v hnus, a stejně váš rozum i vaše ctnost.

Hodina, v níž řeknete: "Co záleží na mém štěstí! Chudoba je to a špína a bídné pohodlí. Ale mé štěstí by mělo ospravedlniti sám život!" "[2]

Různá těla...

Pohlížíme na sebe příliš z vnějšku. Pravá bytost se teprve postupně vylupuje na světlo. Podle Rudolfa Steinera se lidská bytost skládá z více těl, základními jsou fyzické, éterické a astrální.

Tělo fyzické, jak ho všichni známe, má pevné skupenství a rozmanité tvary; éterické tělo, které mají i rostliny a zvířata je kapalné a nabývá tvaru koule nebo kapky.

Éterické tělo je jemným prvkem, který nám umožňuje vnímat věci vědecky nedokazatelné.

Třetí tělo člověka se nazývá astrální. Má plynné skupenství a je přímo spjato s dýcháním. Steiner ho nazývá vnitřní hudbou nebo také září z minula. Sama si ho představuji jako obrovskou společnou auru všech bytostí.

Ve spánku je astrální tělo mimo tělo fyzické i éterické; spánek Steiner definuje jako návrat do oblastí předzemského bytí, či minulých inkarnací.

"Také ve vnější vědě se nedospěje k rozumnému názoru na člověka, pokud se v člověku opět nebude rozeznávat jeho pevná část a jeho část tekutá, toto vnitřní vlnění a tkaní, kde to skutečně vypadá jako v malém moři."[3]

Otvírání studánek

Zvolila jsem poetický název pro metodu vhledů do lidí, jejíž postup je vždy stejný. Liší se akorát imaginativní vize jednotlivců.

Tento název jsem si osvojila, protože není k dostání žádná literatura, kde by se o tomto konkrétním duchovním cvičení psalo. Bylo mi řečeno, že se předává z generace na generaci.

Poprvé jsem začala pracovat s podvědomím díky tai-chi cvičení, při kterém jsme prováděli "Otvírání studánek", nebo chcete-li Let do vesmíru. Seděli jsme v kruhu a Michael Rakaš – cvičitel, nás naváděl na cestu otevření svého nitra.

Téměř každému se po krátké chvíli podařilo se napojit a sledovat, co nám naše "studánka" ukáže. Michael kladl otázky a my jsme odpovídali, fungoval jako průvodce - když jsme nevěděli kudy kam, komunikací s ním jsme dosáhli přehlednosti a objevení nových možností. S ním jsem také konzultovala průběh cvičení, ve kterých jsem jako průvodce figurovala já.                  

Postup

Začíná se dechovým cvičením, kdy si účastník představuje jak je jeho tělo naplňováno při nádechu světlem a při výdechu odchází nečistoty. Celé tělo musí obsahovat opravdové světlo, od temene hlavy až po konečky prstů na noze. Toto prvotní uvolnění značené jako první stupeň by mělo trvat asi čtyři minuty.

Poté následuje druhý stupeň, kterého by měl "vesmírný občan" dosáhnout po pěti až sedmi minutách od startu – Let do vesmíru – účastník uvidí sám sebe v mezihvězdném prostoru.  Zde se snaží najít "bílé dveře" a dostat se k nim. Za těmito dveřmi se nachází bílá půlkruhovitá místnost,  v ní stolička a  před ní stůl, za kterým se nachází Rada starších. Zde se už projevuje vlastní imaginace "vesmírného občana".

Radu starších vidí každý jinak, mohou to být nejasné obrysy energií, nebo konkrétní bytosti. Vždy jich musí být pět za stolem. Pokud je jich méně, v duchu účastník požádá, aby se dostavili i ostatní členové Rady, protože by se s nimi rád setkal. Po příchodu všech členů se ukloní na projev úcty a posadí se. Třetího stupně lze dosáhnout po sedmi až deseti minutách.

Rada starších je obrazné pojmenování pro vlastní podvědomí. Musíme s ním zacházet s úctou. Většinou je jeden z Rady nejdominantnější, na něhož se účastník koncentruje a následně se rozjede smršť obrazů – záleží na člověku, jak je naladěný a otevřený. Časové intervaly mezi jednotlivými obrazy se velmi liší.

Člověk by v tomto stavu měl setrvat maximálně hodinu. Důležitou funkcí průvodce je směřování, motivace a inspirace zkoumaného k dalším vizím. Dále musí neustále analyzovat odpovědi, pořád se ptát klidným monotónním hlasem. Nezbytná je také rychlá improvizace, předvídavost reakcí účastníka a schopnost jim čelit. To všechno by měl průvodce zvládnout bez projevu emocí. Pro lepší předvídavost je třeba pozorovaného člověka rozebrat a naladit ho před začátkem cvičení na správnou vlnu.


[1] Steiner, Rudolf. Anthroposofie : úvod do anthroposofickéhosvětového názoru, Svatý Kopeček u Olomouce: Michael, 1999. 80-86340-02-3

[2] Nietzsche, Fridrich. Tak pravil Zarathustra, Praha : XYZ, 2009.  978-80-7388-147-4

[3] Steiner, Rudolf. Anthroposofie : úvod do anthroposofickéhosvětového názoru, Svatý Kopeček u Olomouce: Michael, 1999. 80-86340-02-3


Autor: Krista Kašpar

Ukázat další blog tohoto autora


  • Líbil se Vám tento článek?
  • Zajímal by článek někoho z vašich přátel?
  • Máte co k článku říct? Využijte komentářů.

  • Vyhledáváme ty nejlepší zážitky ve městě.
    Chcete o nich vědět mezi prvními?

    Přidejte se k nám na facebooku!

    Zapojte se do dění. Bavte se a vyhrávejte.

    Partneři portálu: