Klíčové volby nás nečekají jednou za čtyři roky, ale každý den

07.10.2016
Kravaty, úsměvy, gesta, hesla. Kam se člověk podívá. Jsou tu zase další volby... přitom denně stojíme na desítkách rozcestí, které utváří náš život.

"Ty krabičky cigaret mě už fakt vytáčí, kdo se na to má dívat," prohlíží si v šeru za svitu pouliční lampy slečna krabičku s varováním o škodlivosti kouření. Jednu cigaretu přitom drží v ruce a popotahuje. 

"Tak nekuř, když tě to vytáčí," mihne se mi hlavou zatímco míjím plné bary lidí. 

Je totiž pátek večer. Nechtělo se mi sedět u počítače. Na fejsbuku. Ani u televize. Měl jsem chuť vyrazit mezi lidi. A tak jako naplavenina vyrážím prozkoumat večerní ruch Olomouce. 

"Měla jsem všeho všudy čtyři kluky, kteří v sexu za něco stáli. Fakt, jen čtyři!," rozkřikuje se před barem na rohu ulice ve skupince sotva plnoletých dívek jedna z nich. Je před desátou hodinou večer a páteční noc v Olomouci pomalu ožívá. 

Její hlas na chvíli přerušuje hlomoz tramvají. V ulicích je živo. Dva exotičtěji působící mladíci na sebe pokřikují přes ulici a živě gestikulují. Nerozumím jim. 

Míjím svoji oblíbenou kavárnu, jednu z těch, které jsem si v Olomouci už stačil oblíbit. Přes velkou výlohu zahlédnu pána, jenž v příjemném prostředí rozzářeného podniku pomáhá dámě do kabátu. 

"Na Titaniku se také tančilo, když se potápěl. Až propukla panika, gentlemanství bylo fuč," mihlo se mi hlavou s dovětkem, že charakter člověka neobjevíme v naleštěných kavárnách, ale skutečně až když jde o krk. Negativní myšlenky se snažím zapudit a přidám do kroku. Zastavuje mě až červená na přechodu. 

"Ve městě Brně v první den voleb do 22:00 odvolilo 25,69 procent voličů," dozvím se z displeje mobilu skrze sociální síť, čekajíc na zelenou. Mezitím se semafor divoce roztiká a vykračuju. Pravou, nebo levou? A není to jedno, hlavně kupředu... 

Hlouček štamgastů postává před hospodou na rohu a opodál se sotva na nohou stojící mladík v podivném převleku snaží před večerkou v záři neonů zaujmout zhruba stejně starou slečnu. Ta se chichotá a po chvíli odchází. S jiným chlapcem. 

Otáčím svůj směr čelem vzad a vyrážím směr náměstí. Panáček na semaforu už není ani rudý, ani zelený. Ani netiká. Zhasnul. A rázem to není barevný panáček, ale já, ten, kdo určuje tok aut poměrně rušnou ulicí. 

"Život je jen, náhoda..." vyhrává chraplavě za rohem na schodech kapesní rádio. U něj sedí zarostlý mužík, který si mě malýma očkama, sedíc na kamenných schodech, živě prohlíží.  

Míjím průchod se dvěma ležícími bezdomovci. "Život je o volbách," opět mi bleskne hlavou, "kde asi oni ve svém životě špatně volili...?" 

Dojem z živého, avšak na můj vkus možná až zhýralého či prostopášného trávení života, napravuje pohled do rozzářené výlohy jednoho z butiků. Vevnitř kmitá několik lidí. Je jedno že je pátek večer. Kšeft nepočká. Podnikatelé vědí, co je to uživit stát...

Z náměstí mě sleduje místní politik z transparentu. Láká k volbám. Slibuje. Bude líp. 

Bude. Pakliže všichni v této zemi, nebo alespoň mladá generace, začne brát svůj život vážně. Volby nejsou jednou za čtyři roky. Volby čekají každého z nás denně. 

Ty jednoduché i zcela klíčové pro naši další budoucnost. Začněme proto u sebe, než začneme naslouchat líbivým slovům politiků. Pak v této zemi bude skutečně líp. 


Autor: Michal Kolařík

Spoluzakladatel a provozovatel portálu City.cz. Náměty živnostníků a firem z jejich denní rutiny přenáším na náš vývojový tým. S cílem přinést inovace v zákaznických službách prostřednictvím rezervačního systému Citydiář a věrnostního programu Citykarta, služeb od City.cz

Ukázat další blog tohoto autora


  • Líbil se Vám tento článek?
  • Zajímal by článek někoho z vašich přátel?
  • Máte co k článku říct? Využijte komentářů.

  • Vyhledáváme ty nejlepší zážitky ve městě.
    Chcete o nich vědět mezi prvními?

    Přidejte se k nám na facebooku!

    Zapojte se do dění. Bavte se a vyhrávejte.

    Partneři portálu: