"Ty krabičky cigaret mě už fakt vytáčí, kdo se na to má dívat," prohlíží si v šeru za svitu pouliční lampy slečna krabičku s varováním o škodlivosti kouření. Jednu cigaretu přitom drží v ruce a popotahuje.
"Tak nekuř, když tě to vytáčí," mihne se mi hlavou zatímco míjím plné bary lidí.
Je totiž pátek večer. Nechtělo se mi sedět u počítače. Na fejsbuku. Ani u televize. Měl jsem chuť vyrazit mezi lidi. A tak jako naplavenina vyrážím prozkoumat večerní ruch Olomouce.
"Měla jsem všeho všudy čtyři kluky, kteří v sexu za něco stáli. Fakt, jen čtyři!," rozkřikuje se před barem na rohu ulice ve skupince sotva plnoletých dívek jedna z nich. Je před desátou hodinou večer a páteční noc v Olomouci pomalu ožívá.
Její hlas na chvíli přerušuje hlomoz tramvají. V ulicích je živo. Dva exotičtěji působící mladíci na sebe pokřikují přes ulici a živě gestikulují. Nerozumím jim.
Míjím svoji oblíbenou kavárnu, jednu z těch, které jsem si v Olomouci už stačil oblíbit. Přes velkou výlohu zahlédnu pána, jenž v příjemném prostředí rozzářeného podniku pomáhá dámě do kabátu.
"Na Titaniku se také tančilo, když se potápěl. Až propukla panika, gentlemanství bylo fuč," mihlo se mi hlavou s dovětkem, že charakter člověka neobjevíme v naleštěných kavárnách, ale skutečně až když jde o krk. Negativní myšlenky se snažím zapudit a přidám do kroku. Zastavuje mě až červená na přechodu.
"Ve městě Brně v první den voleb do 22:00 odvolilo 25,69 procent voličů," dozvím se z displeje mobilu skrze sociální síť, čekajíc na zelenou. Mezitím se semafor divoce roztiká a vykračuju. Pravou, nebo levou? A není to jedno, hlavně kupředu...
Hlouček štamgastů postává před hospodou na rohu a opodál se sotva na nohou stojící mladík v podivném převleku snaží před večerkou v záři neonů zaujmout zhruba stejně starou slečnu. Ta se chichotá a po chvíli odchází. S jiným chlapcem.
Otáčím svůj směr čelem vzad a vyrážím směr náměstí. Panáček na semaforu už není ani rudý, ani zelený. Ani netiká. Zhasnul. A rázem to není barevný panáček, ale já, ten, kdo určuje tok aut poměrně rušnou ulicí.
"Život je jen, náhoda..." vyhrává chraplavě za rohem na schodech kapesní rádio. U něj sedí zarostlý mužík, který si mě malýma očkama, sedíc na kamenných schodech, živě prohlíží.
Míjím průchod se dvěma ležícími bezdomovci. "Život je o volbách," opět mi bleskne hlavou, "kde asi oni ve svém životě špatně volili...?"
Dojem z živého, avšak na můj vkus možná až zhýralého či prostopášného trávení života, napravuje pohled do rozzářené výlohy jednoho z butiků. Vevnitř kmitá několik lidí. Je jedno že je pátek večer. Kšeft nepočká. Podnikatelé vědí, co je to uživit stát...
Z náměstí mě sleduje místní politik z transparentu. Láká k volbám. Slibuje. Bude líp.
Bude. Pakliže všichni v této zemi, nebo alespoň mladá generace, začne brát svůj život vážně. Volby nejsou jednou za čtyři roky. Volby čekají každého z nás denně.
Ty jednoduché i zcela klíčové pro naši další budoucnost. Začněme proto u sebe, než začneme naslouchat líbivým slovům politiků. Pak v této zemi bude skutečně líp.
Autor: Michal Kolařík
Spoluzakladatel a provozovatel portálu City.cz. Náměty živnostníků a firem z jejich denní rutiny přenáším na náš vývojový tým. S cílem přinést inovace v zákaznických službách prostřednictvím rezervačního systému Citydiář a věrnostního programu Citykarta, služeb od City.cz
Ukázat další blog tohoto autoraPřidejte se k nám na facebooku!