Bez uměleckého vzdělání a bez jakékoli odborné průpravy se obchodní příručí Stanislav Menšík v devatenácti letech rozhodl, že se bude živit jako malíř. Bylo to...

Bez uměleckého vzdělání a bez jakékoli odborné průpravy se obchodní příručí Stanislav Menšík v devatenácti letech rozhodl, že se bude živit jako malíř. Bylo to o to těžší, že mu v té době zemřel otec a rodina nebyla příliš majetná. I přes složité začátky se rodákovi ze Svatého Kopečka zejména díky hmotné pomoci starší sestry Marie jeho sen splnil.

„První obraz prodal svému kamarádovi za pět set korun. Získané peníze pak údajně dal nějakému žebrákovi. Toto romantické gesto jej dosti charakterizuje. Finančně na tom nebyl nikdy moc dobře. Větší komerční úspěch přinesla až jeho první samostatná výstava v Brně roku 1944, kdy prodal všechny vystavované práce,“ prozradil organizátor výstavy Jan Andres.

Stanislav Menšík byl samouk, ale pracoval na sobě a zdokonaloval své umění. „Snažil se dostat do ateliéru Alfonse Muchy i Františka Bílka, což se mu nepovedlo. Nicméně absolvoval alespoň formou soukromých konzultací ve třicátých letech školení u Alfonse Muchy, kterého pak vždy uváděl jako svého učitele,“ vysvětlil Andres.

Dalším velkým inspiračním zdrojem se pro něj stal francouzský malíř Georges Rouault (1871‒1958), díky němuž upevnil svůj vitrážový styl s výraznými tmavými konturami oddělujícími barevné plochy. Důležitou roli sehrály v Menšíkově životě také takzvané Akademické týdny, které probíhaly na Svatém Kopečku v režii dominikánů v letech 1936 až 1940 a jejichž součástí byly také výstavy. Od roku 1938 tam Menšík spolu s dalšími autory vystavoval a podílel se na nich i jako kurátor.

V počátcích tvorby maloval většinou krajinky, především z okolí Svatého Kopečka, ale od roku 1937 se už objevují biblické náměty a duchovní tematika. „Za vrchol jeho tvorby považujeme válečné roky, zejména 1942 až 1944. Největší část prací na výstavě v Arcidiecézním muzeu je právě z tohoto období,“ doplnil Andres.

Pro Stanislava Menšíka přitom nebylo válečné období vůbec jednoduché. Hned dvakrát padl do rukou gestapa a skončil ve vězení. Po propuštění jej sledovala policie, což byl důvod, proč se přestěhoval na radu přátel na Brněnsko. Tam se seznámil s uměleckým knihařem Jindřichem Svobodou, který pak podle Menšíkových návrhů vytvořil knižní vazby několika římských kancionálů a svatováclavského misálu.

„Pro Menšíka byla rovněž důležitá pozdější olomoucká spolupráce s architektem Lubomírem Šlapetou, se kterým upravoval prostory několika olomouckých obchodů. Velmi zajímavý asamblážový triptych s názvem Stopa mého života vytvořil Menšík v šedesátých letech pro prodejnu obuvi v Riegrově ulici, což lze v jistém smyslu vnímat i jako pomyslný vrchol jeho abstraktní tvorby,“ připomněl Andres.

Po válce koupil Stanislav Menšík zchátralou chalupu v Ludvíkově v Jeseníkách, kde si zřídil ateliér. Díky tomu rozšířil svou dosavadní tvorbu o náměty z jesenické přírody.

Dílo Stanislava Menšíka se představilo návštěvníkům ve čtvrtek 25. října v Arcidiecézním muzeu v Olomouci, kde výstava potrvá až do neděle 27. ledna 2019.

Bližší informace naleznete na stránkách Muzea umění v Olomouc.   zobrazit méně